Drásov – Bučkův Mlýn
Drasov – Buckuv Mlyn Mill
Summary:The article describes old water mill facility near the Drasov village. Being a place with interesting history, today the building is severly damaged and abandonned. Water turbine has been removed, the mill machinery is corroded as the roof is half-missing...
Obyčejné místo s neobyčejnou historiií - tak by se dal označit dnes již zaniklý Bučkův mlýn v Drásově. Od svého založení byl spojen s cisterciáckým klášterem Porta Coeli v Překlášteří u Tišnova, do jehož majetku patřil spolu s hospodářským dvorem ve Všechovicích. Na všechovickém objektu (čp. 14) je dodnes kamenná deska s iniciálami abatyše kláštera Benigny z Deblína a letopočtem 1721. Mlýn je zbudován na úpatí pahorku cca 500 m vzdušnou čarou od obce Malhostovice, leží však na katastru obce Drásov. Na letecké fotografii je v dolní části snímku vidět budova mlýna (červená střecha nejvíce vpravo) a od ní směrem k severu vybíhá zarostlý příkop, který je pozůstatkem bývalého vodního náhonu. Ten bral vodu z říčky Lubě (její meandrující zarostlé koryto je vidět poněkud vpravo) a poháněl pravděpodobně vodní kolo a později turbínu.
Samotný mlýn je dvoupatrová podsklepená stavba jednoduché dispozice se šikmou sedlovou střechou. Takto vypadal mlýn ve 30. letech minulého století.
Na dalším snímku zadní strany mlýna je zcela vlevo dole u budovy vidět konec vodního náhonu.
Ve 30. letech minulého století žila ve mlýně rodina Bučkových. Pohon mlýnských stolic v té době již obstarávala turbína instalovaná v malém přístavku na východní straně budovy mlýna. Vodní náhon skýtal dětem i dospělým příležitost ke koupání, jak je patrno z dobových fotografií. Dnes je koryto náhonu zcela zarostlé, stěží lze uvěřit, jakou proměnou místo prošlo...
Zajímavé byly osudy Bučkova mlýna a okolí v době okupace. Ve mlýně a přilehlých budovách byla ubytována "posádka" 4 mužů, kteří si na pahorku nad mlýnem postavili ze dřeva pozorovatelnu. Zřejmě jim sloužila ke sledování přeletu nepřátelských letadel.
Vypadala jako chata, do prvního patra se šlo po schodech. Nahoře byla z oken postavena jakási kupole, ve které v každou denní i noční hodinu seděl některý z vojáků a pozoroval oblohu. Díky těm oknům viděli vojáci celé nebe. Měli tam také nějaké přístroje. Občas nás děti nahoru brávali a my jsme se s nimi dívali nahoru. (pí Bučková)
Vojáci Wehrmachtu ubytovaní ve mlýně byli většinou starší Rakušané z Vídně a okolí. Nebyli nijak nadšení svou válečnou kariérou a svorně se těšili na konec války. Tři z nich jdou vidět na následujících fotografiích. Mezi vojáky byl i brněnský Němec jménem Mrázek. Z Brna za ním jezdila na návštěvy jeho žena s tehdy 4letým synem. Po válce přišel několikrát do mlýna v civilu a na základě dobrozdání od rodiny Bučkových mohl zůstat v Brně, kde jeho rodina bydlela na ulici Veveří. Na vzácně zachované fotografii je vidět Mrázek se svou ženou, synem a dětmi z mlýna na okraji mlýnského náhonu.
Koncem války se situace ve mlýně radikálně změnila. Jedné březnové noci skupinka vojáků zapálila pozorovatelnu a urychleně odjela.
Jednou ráno jsme se probudili a oni byli pryč. Viděli jsme dým na kopci, vyběhli jsme tam a všechno bylo shořelé a rozbité. Zachránili jsme jen pár dřevěných desek, jinak vše shořelo. (pí. Bučková)
Do mlýna přijela skupina frontových vojáků, v klenutém sklepě pod mlýnicí měli štáb se spojaři. Na stropě sklepa jsou dodnes viditelné podivné obrazce soustředných a navzájem se protínajících kružnic vyškrabané do omítky. Těžko lze říci, zda měly nějaký význam nebo zda si jen některý z vojáků krátil dlouhou chvíli. Vojákům velel důstojník, který jako jediný měl koně, ostatní chodili pěšky.
V posledním dubnovém týdnu odešla i tato skupina vojáků a válka se definitivně chýlila ke konci. Obyvatelé mlýna ještě pozorovali probíhající letecké útoky, kdy ruská letadla nalétávala na postavení flaku u Malhostovic, Čebína a Kuřimi. Potom již přišly první mírové dny. Po válce mlýn fungoval až do roku 1951, kdy se válce jeho stolic navždy zastavily. Stalo se tak po vydání výnosu č.j.31.037/51-243 ze dne 1.10.1951, kterým se zastavoval provoz všech mlýnů, kterých není potřeba k zásobování obyvatelstva, protože jak se pravilo ve zdůvodnění:
"K zásobování obyvatelstva není malých mlýnů více třeba, protože výrobní kapacita mlýnů socialistického sektoru je pro tyto účely dostatečně zajištěna. Vydaný výměr je konečný. Ultimátum k provedení - do 31.12.1951".
Od té doby již mlýn pouze chátral. Dnes má narušenou statiku, částečně propadlou střechu a oprýskané zdi. Na třetím snímku je vidět v pravé části konec náhonu a přístavek pro turbínu. Turbína byla odvezena, zůstalo jen přívodní potrubí, kolo uzavíracího ventilu a prázdný přístavek. V klenutých obytných místnostech mlýna je vlhko, deřevěné prvky jsou zamořeny houbou.
Ve mlýnici jsou dosud instalovány mlecí stolice a výsypky. Většina z nich je ve zbědovaném stavu. Na stolicích jsou štítky výrobce "ANT. JEŘÁBEK továrna na mlýnské stroje Velké Meziříčí". Jedna ze stolic se prohnilou podlahou propadla do dolního patra.
Z krásného mlýnského náhonu zbyla jen zarostlá mez, těsně u budovy mlýna jsou vidět betonové zídky, které byly zachyceny i na fotografiích výše. Skoro se nechce věřit tomu, že se zde kdysi koupaly děti...
Za povídání o této zajímavé stavbě a její historii děkuji J. Kučerovi a jeho paní. Za informace o mlýně a poskytnutí některých fotografií děkuji A. Baďurovi.
Prameny:
Archiv J. Kučery