Brno – kryty
Brno – Shelters
Summary:The article describes various anti-air shelters located in Brno area. The shelter types include egg-shaped-profile shelters with emergency outlets, small concrete shelters near railway stations, and underground factory corridors in Stranska skala hill. The shelters have been built by military office in cooperation with civil guard personnel, students, etc. In some shelters, remains of interior equipment can still be found (seats, closets, doors.
Areál Mendelovy univerzity
Při stavebních úpravách poblíž menzy v areálu Mendelu odhalily bagry dva vajíčkové kryty z doby okupace. Oba měly odstraněné stropy, zřejmě jako součást poválečných úprav terénu. Expert na kryty tohoto typu Radek Soudek k tomu říká: "Kryty poměrně často vyčnívaly nad úroveň terénu. Z hlediska jejich funkce totiž nebylo směrodatná ochrana proti přímému zásahu leteckou pumou. Na tuto situaci nebyly kryty projektovány, měly spíše chránit před účinky tlakové vlny a střepinami. Podle dochovaných plánů by se mělo na Zemědělské jednat o 2 kryty typu U-150"
Stropnice krytu byla tedy často na povrchu bez jakéhokoliv krytí (srovnej kryt u Vaňkovky na ulici Trnitá). V případě Mendelovy univerzity tedy zřejmě po válce byly vyčnívající části krytů asanovány a samotné kryty zasypány. Po celých 60 let chodili studenti v budovách po troskách obou krytů, než celková přestavba areálu odhalila dvě výrazné linie betonových trosek pokládané bagristy za zbytky staveb z 50. let. Na fotografii pořízené z okna menzy je vidět první kryt před a druhý za hromadou písku.
U krytu blíže k menze byla ještě patrná vstupní část s rampou a schodištěm. Místy byly v ruinách ještě vidět zbytky parabolických kleneb krytu. V troskách bylo dobře vidět první zalomení krytové chodby a další pokračování krytů kolmo na krycí zdi vchodu.
Druhý kryt byl v horším stavu, v terénu byla patrná jen linie krytu a umístění vchodu.
V blízkosti krytů vykopal bagr větší množství nábojnic 7,92 Mauser, dále nábojnice menší ráže, několik zkorodovaných pušek Mosin-Nagant, části větší protiletadlové zbraně a větší nábojnice ráže cca 55 mm. Souvislost s kryty není nijak prokázána. Mohlo se jednat o pozůstatky vojenské výstroje vyhozené po válce ruskými vojáky (v areálu univerzity byly ubytovány ruské jednotky). Vystřílená německá munice je záhadou, protiletadlová munice naznačuje, že německé jednotky mohly při obraně Brna použít areál univerzity k umístění flaků z důvodu výborného výhledu na město...
Po vyčištění vypadají nálezy takto. Puška Manlicher Carcano ráže 6,5 mm. V objektech univerzity sídlil za války mj. policejní regiment, který mohl mít jako týlový, druhosledový útvar tyto starší kořistní pušky ve výzbroji. Druhé torzo je pravděpodobně puška Mosin - Nagant.
Pouzdro a filtr od plynové masky, skleněná miska s nápisem: Mudr. J. BAREŠ REFORM
Bakelitové krabičky od tablet na čištění výstroje zasažené chemikáliemi. Tablety se rozpustily ve vodě, v níž se potom praly uniformy zasažené bojovými otravnými látkami. Zbytek podrážky a přezka z opasku:
Munice 7,92 Mauser, volné i rzí spečené kusy
Munice neznámé ráže cca 5 mm, články kulometného pásu, víčka od dýmovnic (?), části závěrů pušek, blíže neurčené kovové držáky, vpravo závěr pistole P08 Parabellum...
Neznámé zařízení s pohyblivým plechovým "víčkem" a gumovou koncovkou na spodním konci.
Různé pohledy na celý nálezový soubor včetně dvou velkých nábojnic, pravděpodobně z německého flaku nebo z ruského protitankového kanónu vz.42...
Za poskytnutí plánků obou krytu děkuji Radkovi Soudkovi. Za identifikaci nalezených fragmentů výzbroje a výstroje děkuji Vojtovi a Liborovi Cinkovi.
Areál cementárny v Maloměřicích
Kryt CO v cementárně má vchod po terénem přístupný chodbičkou. Na povrchu je kryt vidět jako zatravněný kopeček se dvěma zděnými nouzovými výlezy. Vnitřek krytu není přístupný.
O pár stovek metrů dále čeká (zřejmě na demolici) již nepoužívaná hala připomínající při troše fantazie gigantický ponorkový bunkr někde na francouzském pobřeží...
Areál teplárny na ulici Špitálka
Ve staré strojírně teplárny se nacházel kryt CO. Vstup je jednoduchými pákovými dveřmi, samotný kryt je tvořen několika chodbami a velkou centrální místností. Na její jedné straně jsou okna vedoucí ven nad okolní terén, Jedná se tedy spíše o nouzově upravený suterén. Zajímavé je, že v krytu původně fungovala filtrace vzduchu, jak naznačuje zbytek agregátu v zamřížované místnůstce poblíž vstupu do krytu. Z dalšího vnitřního vybavení se nezachovalo nic.
Ulice Slívova
Zástavba v navštíveném území pochází z období 50.-60. let. Kryty zde byly budovány buď jako protiradiační úkryty (upravené sklepní prostory, maximální třída odolnosti 3) nebo stálé tlakově odolné úkryty STOÚ (kryty v pravém slova smyslu, třída odolnosti 3-5). Tento kryt měl mít kapacitu 110 osob a třídu odolnosti 3. Vstup do krytu vede přes protiplynovou předsíň a sprchovou část (dekontaminace). Nouzový výlez vede do zahrady za domem a je zajištěn - vyskytly se případy průniku zvenčí.
Ulice Svatoplukova
Kryt typu STOÚ s plánovanou kapacitou 65 osob a třídou odolnosti 5. Přístup do krytu je veden z chodby v suterénu. Chodba spojuje více domů v domovním bloku - společný prostor byl uvažován pro využití jako polní nemocnice. Byly sem svezeny a uskladněny ochranné pomůcky (chemické oděvy, plynové masky z 50. let, lékárničky z 80. let atd.).
Ulice Meluzínova
Kryt typu STOÚ s kapacitou 150 osob a třídou odolnosti 3 je typově totožný s krytem na Slivově ulici. Je zde vyšší vlhkost - při stavebních pracích v domě byl narušen strop.
Ve všech třech výše uvedených židenických krytech je funkční filtroventilace, teplo a pořádek. Za provedení po krytech a informace děkujeme panu Lajcmanovi z ÚMČ Brno - Židenice.
Medlánky za letištěm
V lese nad medláneckým letištěm se nachází poměrně zachovalý poválečný kryt typu ÚŽ-6. Na území bývalé ČSSR jsou rozesety stovky těchto prefabrikovaných objektů, které byly zařazeny v rámci pozorovacích stanovišť zřizovaných za účelem zjišťování chemického a jaderného napadení v případě válečného konfliktu. Úkryty byly budovány ženijními jednotkami přílušných útvarů v rámci Teritoriální radiační hlásné sítě (TRHS, někdy je uváděno též TRS) převážně na místech s dobrým rozhledem na pravděpodobné cíle útoků. Objekty TRHS byly deaktivovány počátkem 90. let, nyní se řada objektů nachází na seznamech nepotřebného nemovitého majetku AČR, určeného k odprodeji.
Popisovaný objekt typu ÚŽ-6 neboli ženijní úkryt řady 6 je typizovaný objekt prefabrikované konstrukce vybudovaný z ženijních železobetonových dílců (rámů), částečně zapuštěný pod úrovní okolního terénu. Jeho vstup s typickým "kopečkem hlíny" je překryt betonovými prefabrikáty. Dovnitř vstupuje po několika schůdcích k vnějšímu plechovému poklopu kryjícímu vyústění přístupové chodbičky. Chodbičkou se sestupuje po dalších pěti schodech na úroveň podlahy úkrytu a následují uzamčené protitlakové dveře z 5 mm plechu. Dále již není vstup možný.
Podle informací kolegů bunkrologů se dále chodbička lomí a vede přes další protitlakové přepážky (dveře) kolem výklenku na suché WC přes odmořovací místnost do hlavní místnosti o půdorysu 185 x 600 cm a výšce 200 cm. Zde bylo pracoviště velitele družstva, vybavené radiostanicí, automatickým signalizátorem otravných látek AS-67, ochrannými oděvy a zásobami pro několikadenní izolaci. Uvnitř úkrytu byla též uložena osobní výstroj mužstva. Úkrytová místnost byla s vnějším pozorovacím stanovištěm v zemním okopu (tam byl umístěn velitelský dalekohled TZK, druhý AS-67 a chemický průkazník) spojena pomocí linkového telefonního kabelu. V zadní stěně místnosti je potom ještě snadno probouratelná cihlová zazdívka průlezu do šachtičky nouzového východu.
Objekty sítě TRHS, stojící často na odlehlých vrcholcích v kopcovitém terénu, nebyly elektrifikovány, počítalo se s obrněným transportérem (či samostatnou externí elektrocentrálou) stojícím v blízkém okopu pro techniku, jako zdrojem elektrické energie pro přístroje i k improvizovanému osvětlení pomocí osvětlovací soupravy. V našem případě jsou u krytu zbytky skříně, snad z vozidla Praga V3S.
Za informace o tomto typu krytu děkuji kolegovi Blackjackovi, na jehož webových stránkách naleznete podrobné údaje.
Ulice Zengrova
U dřevěné budovy mateřské školky se nacházel dle informací kolegů bunkrologů vajíčkový kryt z doby okupace. Po válce byl zasypán a dnes jeho polohu vyznačuje jen zbytek vchodové zdi u chodníku. Na fotografiích je dobře vidět, že zeď bývalého krytu je o několik cm širší než okolní mladší zídka. V přilehlém trávníku jsou zbytky poklopů a betonové skruže, jejich souvislost se zasypaným krytem je však spekulativní.
Královo pole
V jedné ze státních institucí v Králově Poli jsme měli možnost navštívit rozsáhlý podzemní systém krytu CO. Vstup do krytu je ve sklepním traktu s klasickými pancéřovými dveřmi s pákami.
Na stěnách krytu jsou klapky pro vyrovnávání tlaku v jednotlivých sekcích a rozličné přístroje pro sledování tlaku, teploty, vlhkosti apod.
Filtrovna je vybaveny pískovými filtry i příslušnou aparaturou včetně nouzového ručního pohonu.
Z vnitřního vybavení se zachovalo několik skladišť s různými dobovými předměty, úkrytovým řádem apod. V jedné z místností byla i nádrž na vodu.
Opravdové překvapení nás čekalo ve skladu s lékarničkami, kde na jedné z polic trůnila dřevěná krabice s tajemným nápisem "SOUPRAVA 3QP 919 02" a "VÁHA 17kg".
Uvnitř jsme objevili unikátně zachovalý kompletní radiomaják pro zasypané kryty včetně návodu k obsluze a technického průkazu. Toto zařízení umožňovalo nalezení zasypaných osob v krytech po bombardování zbraněmi hromadného ničení. Osazenstvo krytu maják instalovalo v některé z chodeb a pomocí signálů se snažilo upozornit záchranné čety, že dole jsou přeživší lidé.
Kryt měl samozřejmě i nekolik nouzových výlezů. Ten, který jsme prolezli až pod poklop na povrchu, měl zalomenou chodbičku a výstupní šachtu s kramlemi.
Ulice Opuštěná
Na prázdném prostranství u ulice Opuštěná se nachází kříž, který je na mapách Brna patrný již od poloviny 19. století. Území na kterém kříž stojí, bývalo využíváno jako zelinářské zahrady, na nichž nalézali obživu právě obyvatelé Křídlovic a Nových Sadů. Nyní se kříž nachází na soukromém pozemku, jenž se však po výstavbě nového hlavního nádraží má stát součástí zástavby nové čtvrti Trnitá.
V těsné blízkosti kříže je výkop, který odhalil betonový kryt z doby okupace. Vchod do krytu je částečně zasypán, před ním jsou betonové zdi sloužící dle kolegů badatelů jako nouzový nekrytý zákop pro zaměstnance (viz článek níže).
Vnitřek krytu odpovídá typizovaným "vajíčkovým" krytům ze 40. let (profil chodeb, betonové výstupky na lavice podél stěn...). Na stěnách jsou místy zbytky kovových konzol neznámého účelu. Půdorys krytu tvoří soustava kolmých chodeb sahající dle našich odhadů až k vodárenskému objektu poblíž hlavní silnice. Zajímavým objevem byla vápnem psaná čísla částí krytu na nárožích, zřejmě usnadňující orientaci ukrývaným osobám.
Místy jsme našli na stěnách jakési nezřetelné otisky a nápisy. Po bližším zkoumání, se ukázalo, že se jedná o obtisklé pytle od cementu. Stavebníci je zřejmě použili při betonáži na vnitřní stranu bednění. Jedná se o pytle z maloměřické cementárny s dochovanými nápisy "ZEMENT - UND KALKWERKE A.G. BRÜNN - MALOMERITZ" a "50 KG PORTLAND ZEMENT" a obrázkem mamuta. Poblíž vchodu je vyzděna cca 3 m dlouhá odbočka s nebvyklým, kulatějším profilem. Její účel prozatím nebyl objasněn.
O krytu vyšel článek v MF Dnes dne 16. 3. 2006:
Dělníci našli u Vaňkovky bunkr: Brno - Jedinečný objev udělali dělníci na rumišti poblíž Opuštěné ulice, pár kroků od Vaňkovky. Když zjišťovali, v jakém stavu jsou pozemky potřebné pro přesun nádraží, narazili na bunkry a zpevněné výkopy. V nich se za války tísnili Brňané ve strachu před nálety. "Bunkry v té oblasti sloužily pro zaměstnance Vaňkovky i textilních Offermannových závodů," vysvětil Libor Michele z firmy Aqua Enviro, který se o území zajímá. Právě v textilce za války pracoval Brňan Jiří Rybníček. Jako řadový zaměstnanec se při náletech musel tísnit s ostatními v otevřených výkopech. Uzavřený bunkr byl určený lidem z vedení firem. "Vzpomínal, že nad hlavou měli nebe a čekali, až se ta hrůza přežene," podotkl Michele. Jiří Rybníček pro něho své zážitky v devadesátých letech namluvil na videokazetu. Dnes už nežije. Nově objevený bunkr a výkopy se nacházejí na pozemcích městské firmy Jižní centrum Brno. Na místě jsme dělali průzkum a najednou jsme odkryli železobetonové zákopy a jeden bunkr. Bylo to pro nás veliké překvapení, popsal ředitel společnosti Stanislav Pšeja. Kdo by chtěl válečný bunkr u Opuštěné ulice vidět, najde dnes na místě už jen rozrytou hlínu. Pracovníci firmy totiž výkop okamžitě zahrnuli. "Je to nebezpečné místo. Kdokoli by se tam mohl zranit," vysvětlil Pšeja.
Tkalcovská
Nově objevený kryt na Tkalcovské ulici je "vajíčkového" typu. Byl postaven za okupace v generelním severojižním uspořádání se dvěma vchody. Jižní vchod je již léta zasypán, severním je možné kryt po dohodě s nájemníky blízkého bytového domu navštívit. Polovina dvouramenného vstupu je překryta a nahoře je postavena zděná garáž. Vstup do krytu je klasický s dřevěnými zachovalými dveřmi
Vnitřek krytu slouží obyvatelům v okolí jako sklep, proto zde najdeme typický nepořádek, kusy nábytku, zavařovací sklenice, koberce....
Unikátním objevem v této lokalitě jsou zachovalé betonové komínky s krytými výduchy. Mezi květinovými záhonky působí poněkud kuriózně... O 100 m dále je v oploceném areálu další kryt z doby okupace využit jako montážní jáma pro opravy automobilů.
Zbrojovka - bývalý objekt Briess
Na břehu řeky Svitavy se v těsném sousedství mateřského závodu nalézaly výrobní prostory firmy Briess. Dnes je celý areál majetkem soukromých firem a jen díky pochopení správce p. Malíka jsme mohli navštívit dva unikátní zachovalé kryty z doby okupace, které se zde nacházejí. Oba jsou "vajíčkového typu" s pozdějšími úpravami. Vstup do krytu A je přímo na prostranství hned za vjezdem. Je uzavřený poněkud netypickým plechovým "domečkem". Následuje jedno rameno schodů a dole již klasické pákové dveře z poválečných krytů CO. Nechybí záklopky na vyrovnávání tlaku.
V chodbách známého průřezu jsou instalována zařízení moderní elektro instalace (rozvaděče, světla...). Jinak chodby odpovídají specifikacím německých protileteckých krytů z doby okupace (typický profil, použitý materiál, betonové výstupky na umístění lavic....
Ve filtrovně je velmi dobře zachovalé zařízení včetně motorového a ručního pohonu. Vodní režim zahrnoval studnu s ručním i motorovým čerpadlem, nadrže na vodu a rozvody po krytu (toalety, umývárny).
Na druhém konci krytu jsou opět pákové dveře, tentokrát ale schodiště nevede na povrch, ale je zakryto prefabrikáty. Ústí přímo pod jednou z hal v areálu. Malý nouzový výlez je také neprůchodný.
Druhý z krytů je v blízkém areálu autoopravny. Podařilo se nám prolézt do něj částečně zasypaným vchodem. Vnitřek krytu je opět tradiční "vajíčkový", nebyl však udržován a proto je v dezolátním stavu. z vnitřního vybavení se téměř nic nezachovalo, ze stropu visí kovové části rozvodů elektřiny, místo jsou vidět bakelitové vypínače (snad 50. nebo 60. léta?).
V zadní části je zaslepený nouzový výlez s žebříkem. Kryt končí závalem pod jednou z výrobních hal areálu. Za zmínku stojí i zajímavá zachovalá budova sladovny v areálu, která v současnosti prochází stavebními úpravami.
Petrov - kryt Denis
Opět jen díky pochopení pracovníků magistrátu města Brna jsme mohli nahlédnout do krytu Denis pod Petrovem. Jeho podzemní prostory jsou z velké části situovány pod kapucínské zahrady. Půdorys chodeb tvoří přibližně obdélník o stranách cca 65 x 85 m. Klenuté chodby mají průžez cca 3 x 3 m a celkovou délku 900 m. Budování krytu Denis probíhalo ve 3 etapách - 1945-46, 1947-1950 a 1953-55. Kapacita krytu je podle údajů magistrátu 2000 - 2500 osob. Byl vybudován jako součást protiletecké civilní ochrany před bombardováním (konvenčním i zbraněmi hromadného ničení). V krytu jsou ubikace, sklady, výkonná filtroventilační soustava (umožňovala i hermetické uzavření a provoz krytu po 3 dny), toaletu, vodárnu, dvě studny, očistné komory, rozhlas po drátě, telefonní ústředny apod. Na obrázku níže je plánek krytu od kolegy A. Svobody. Kryt má tři vchody - jeden z Husovy ulice a dva z ulice Nádražní.
Vchodové protitlakové dveře a potrubí ventilačního systému s vyrovnávacími klapkami.
Chodby typického tvaru jsou podobné jako v krytu 10Z (viz níže).
Zásobníky vody, sprchy, toalety, skladiště materiálu, nosítka - to vše bylo připraveno pro osoby, které by v krytu museli přežít akutní stav nebezpečí. Výrobu elektřiny v krytu zajišťoval dodnes zachovalý dieselagregát Škoda.
V chodbách jsopu uloženy fragmenty kamenných prvků ze zrušené Královské kaple. Její historie je velmi zajímavá:
Takzvaná královská kaple byla založena králem Václavem II. dne 25. března 1297. Byla situována na nároží Veselé ulice a Rybného trhu, v těsné blízkosti domu, kde král v Brně přebýval. V zakládací listině z roku 1297 je jmenována kaple Panny Marie, v následujících listinách je uváděno zasvěcení sv. Václavu, v pozdějších materiálech se vyskytuje patrocinium sv. Cyrila a Metoděje. V současnosti je kaple nejčastěji označována jako královská kaple nebo kaple Panny Marie a sv. Václava. V roce 1322 přešla kaple z majetku tehdejšího krále Jana Lucemburského do vlastnictví bývalé královny Elišky Rejčky, natrvalo usazené v Brně. Eliška Rejčka darovala brzy poté majetek nově založenému klášteru cisterciaček, kterému náležela kaple až do konce 18. století. V souvislosti se zrušením kláštera na Starém Brně v roce 1782 se rozhodovalo i o osudu kaple. V listopadu 1783 byla jako nepotřebná zrušena a přeměněna na skladiště. V roce 1902 převzalo kapli město Brno. Zpočátku zůstala kaple jako sklad dřeva v držení vojska, poté byla využita jako prostora k uschování archiválií. O několik let později však bylo rozhodnuto zchátralou kapli zbořit. V roce 1908 byla cenná gotická kaple přes protesty mnoha odborníků i přes nesouhlas pracovníků vídeňského památkového ústavu zbořena. Před započetím destrukčních prací byly alespoň sejmuty fresky a stavba byla zakreslena a vyfotografována. Nejcennější architektonické články byly předány do Městského muzea. Některé z nich pak byly instalovány v křížové chodbě Nové radnice, většina prvků (klenební žebra, ostění oken a portálů) byla uložena v prostoru městských jatek na Křenové ulicí. V průběhu dalších let byly několikrát přestěhovány.
Ventilace krytu byla realizována pomocí vícestupňové filtrovací soustavy. Dodnes se zachovala filtrovna, náhradní filtry (nekteré s ruskými nápisy), stojany na kyslíkové láhve ( v uzavřeném režimu se z nich obohacoval vydýchaný cirkulující vzduch).
V krytu jsou po stěnách rozmístěny rozmanité vlhkoměry, tlakoměry a teploměry. Přístroj na následující fotografii je tzv. diferenciální tlakoměr, užitý ve funkci průtokoměru. Pod ním bude instalován v potrubí nějaký měřící element (dýza nebo clona). Podle kolečka škrtícího ventilu, údajů na tabulkách a tenkých trubek sloužil nejsíš k dávkování přesného množství kyslíku z lahví. Patrně byla tedy vzduchotechnika (krom filtrace vzduchu nasávaného z venčí) schopná pracovat i zcela odděleně - tj. s kyslíkem z lahví a pohlcováním vydechnutého oxidu uhličitého do kartuší s granulemi hydroxidu sodného).
Přístroj na dalším snímku je kapalinový mikromanometr (známý častěji pod pojmem "tahoměr", protože se s ním měří tah komínů v kotelnách). Podle toho, že je napojen na podtlakové straně trubice, je pravděpodobné, že vede ven z krytu do volné atmosféry. Přístroj měl patrně měřit, zda je ventilace v krytu seřízena tak, aby byl výstup vydýchaného vzduchu (ústící ven z krytu) mírně přiškrcen tak, aby ventilátor filtrace vytvořil (větším množstvím přiváděného nového vzduchu) v krytu nepatrný přetlak proti vnějšímu atmosférickému tlaku. Tento přetlak by pak zajišťoval, že případnými netěsnostmi dvěří vanul filtrovaný vzduch ven z krytu. Kdyby tento "ochranný" přetlak v krytu nebyl, mohly by jedovaté látky různými netěsnostmi vnikat nenápadně dovnitř a v extrémním případě způsobit i otravu posádky, přesto, že byl filtr v chodu (podobný princip používala vzduchotechnika předválečného opevnění ČSR). Místy je možné narazit na dobové informativní materiály, směrnice...
Poblíž jednoho z vchodů jsme nalezli kovovou nádobu s okysličovadly do plynových masek uloženými v práškovém médiu. Při neopatrné manipulaci či zahřátí může totiž dojít k jejich aktivaci. Princip okysličovadel je podobný jako u tzv. jednorázových vyvíječů kyslíku používaných horníky (u pasu v kožené brašně, nebo plechová válcovitá schránka na řemenu přes rameno). Jedná se převážně o ruské výrobky. Za informace o okysličovadlech děkuji kolegům L. Lahodovi a M. Koranovi. Dále děkuji kolegovi V. Laikovi za cenné připomínky a informace týkající se vnitřního vybavení krytu.
Václavská č. 10
Ve dvorním traktu domu se nachází vchod do malého vajíčkového krytu s jediným ramenem. Protože prostory jsou majetkem soukromé firmy, která plánuje asanaci a jiné využití pozemku, provedli jsme záchranný průzkum krytu. Ze strany ulice Václavská je vchod uzavřený, dobře patrná je zde typická rampa a schodiště.
Za zdí se dá dostat přes parkoviště k zadní části krytu, která je na první pohled patrná jako zelená vyvýšenina.
Po prohlídce povrchu krytu jsme se spustili dolů nouzovým výlezem.
Zevnitř je vidět, že v šachtě býval kovový žebřík. Prostor krytu se dá projít až ke odbočce s dřevěnými dveřmi (viz výše). Na druhou stranu kryt nepokračuje. Celková délka krytu je kolem 20 m.
Špilberk - kryt 10Z
Díky pochopení pracovníků magistrátu města Brna jsme mohli nahlédnout do jednoho z nějvětších protileteckých krytů v Brně - 10Z pod Špilberkem. Historie tohoto krytu se začala odvíjet již na počátku 20. století. Tehdy byly v svahu na ulici Husové vybudovány sklepní prostory firmy Šmíd a Lövy. Jednalo se o tři dlouhé sklepní chodby, v nichž byla výrobna ovocných vín a sklady vína i minerální vody. Na obrázku níže je plánek krytu od kolegy A. Svobody. V prostředním ze tří vstupů do podzemí byla kancelář na výdej nápojů, dva další vstupy byly technické. Za okupace bylo prostor využito k urytí obyvatel při náletech. Prostory byly provizorně upraveny a využívány organizací Lutschutz (protivzdužné obrany). na obrázku níže je přesun obyvatel Brna do krytu při náletu.
Teprve po válce byly štoly adaptovány na regulérní stálý protiteletecký kryt. Skalní chodby byly dozděny cihlami a štoly byly propojeny systémem chodeb. Současně byly vybudovány nouzové výlezy ústící do parku na svahu kopce. Kolaudace proběhla v roce 1959. Kapacita krytu je 450 osob, přičemž byl určen primárně pro představitele města (předurčovala ho k tomu výhodná pozice v blízkosti radnice) a civilní obrany. Ve 3 souběžných štolách polokruhového průřezu o výšce cca 4 m je množství místností vestavěných do profilu a doplněných sítěmi, vzduchotechnikou a dalším příslušenstvím. Délka nejdelší stoly je cca 120 m (měřeno od úrovně Husovy ulice). Vstupy do krytu jsou z ulice Husovy. V místnostech je množství nejrůznějšího materiálu, sklady prádla, poličky na munici, akumulační kamna, hromady vyřazených telefonů, ruční filtrovací zařízení apod.
Chodby vedou až na konec krytu, kde je rezervoár na vodu. O kousek dál je poválečný dobový bojler.
Objekt byl samozřejmě vybaven filtroventilací, takže zde najdeme filtrovnu, napojení tlakových láhví i akumulátory.
Ve spojovacích místnostech jsou klasické kolíčkové telefonní ústředny typu "piano", mapy s rozmístěním jednotlivých telefonních uzlů, staré telefony s kličkou, rozhlas po drátě (údajně se zde nacházelo vlastní vysílací studio), ale i novější ústředna z 80. let. Zajímavostí je telefon na pátém snímku, který je z neznámého důvodu instalován obráceně. Správně patří sluchátkem na okraj poličky, tj. dále od stěny a kličkou na pravou stranu. Tomuto uspořádání odpovídají i výstupy kabelů z bakelitové skříňky přístroje. Telefony tohoto typu by měly být zespodu přišroubovány k podkladu (jedním středovým šroubem), aby při točení kličkou "necestovaly". Pokud to tedy nevzniklo pouze z nevědomosti montážního dělníka, pak byl ten, kdo při cvičení telefon obsluhoval levák a chtěl mít kličku induktoru vlevo i za cenu, že bude muset sahat po sluchátku těsně ke stěně.
Málo známé je to, že u tohoto stolního telefonu systému MB (místní baterie, linka 600 ohmů), stejně jako u jeho "polního kolegy" typu TP-25, či drážního telefonu TO68, je velmi zajímavý poměr spotřeby energie ve srovnání s jeho výkonem. Je to poměr jinými komunikačními prostředky prakticky nedostižný a navíc lze tyto přístroje vzájemně kombinovat. Pro běžný hovor stačí pro přístroj k napájení jediný článek 1,4 až 1,5V (např. i obyčejný tužkový monočlánek), přičemž mikrofon z něj odebírá proud okolo 30mA. Vystačí si tedy s výkonem pouhých 0,042 W. To, s tehdy používanými suchými články typu AS4, znamenalo nejméně 1300 hovorových hodin. Přitom má telefon tak dobrou "účinnost" že s ním lze (při použití obyčejné vojenské, po zemi položené či zakopané dvoulinky) srozumitelně navázat spojení s protistanicí na vzdálenost až 28km a při vícevodičovém nadzemním vedení (sloupy s porcelánovými izolátory = menší ztráty), až na vzdálenost neskutečných 500 km! (Kolik asi kW pro převáděče mobilních telefonů bude potřeba na překonání stejné vzdálenosti dnes?)
Nouzové výley jsou řešeny šachtami s žebříky. Jeden z nich pravděpodobně ústí pod hradební zeď hradu Špilberk.
V jedné z odboček jsou i "zakonzervované" umývárny. Místy je vidět původní podlaha nekrytá linoleem - červenobílá mozaika. Všudypřítomné dobové telefony lákají k vyzkoušení... Jediná používaná místnost slouží pracovníkům správy majetku města Brna.
Děkuji A. Svobodovi a V. Laikovi za informace týkající se tohoto zajímavého krytu.
Lesná
Pod Lesnou byly za války budovány kryty nejasného určení, snad související s blízkými průmyslovými podniky. Vstupy jsou dnes zasypány, do podzemí se podařilo proniknout díky nadšeným kolegům badatelům. Vchod do podzemí je krátká prolézačka přes hliněný zával. Následují chodby o přibližném průřezu 4 x 4 m ražené v tektonicky narušených metabazitech. Místy jsou v prostorách zbytky kolejnic. V zadní části se nachází pravděpodobně protitlaková stěna s průchodem. Celý systém končí závalem. Místo, kde tato část podzemí ustí na povrchu, dosud nebylo zjištěno.
<
Ulice Trnitá
Na ulici Trnité cca 100 m od bočního vchodu do galerie Vaňkovka se nachází na volném prostranství vajíčkový kryt neobvyklého uspořádání. Těleso krytu vystupuje nad okolní terén v podobě obdélníkového betonového bloku vysokého cca 1 m. Pokračování krytu za tento blok má již podobu klasické klenby mírně vystupující z úrovně terénu. Na boku je vchod do krytu chráněný zdí. Profil vchodu je částečně zasypán odpadky.
Uvnitř se jedná o klasický "vajíčkový" kryt. Po vstupu nás čekalo příjemné překvapení v podobě původních českých a německých nápisů na stěnách: RUHE BEWAHREN, ZACHOVEJTE KLID, RAUCHEN STRENG VERBOTEN, KOUŘENÍ ZAKÁZÁNO. V zadní části je klenba krytu propadlá a materiál se provalil do chodby. Zajímavostí je také nouzový výlez (spíše jeho zbytky) na samém konci krytu - nachází se totiž mimo půdorys betonového tělesa krytu.
Za zazdívkou pokračuje kryt dále, zvenku je viditelná jen klenba. Na druhém konci je možný vstup do krytu propadlou klenbou.
Uvnitř je jedna dlouhá chodba s nápisy RUHE a KLID. Na stěnách jsou saze. U paty stěny jsou betonové konzoly pro umístění dřevěných lavic. Odbočka ke vchodu s propadlou klenbou je zasypána odpadky.
Zde vidíte plán krytu. Autorem je A. Nehudek.
Tento kryt objevil R. Soudek a poskytl naší skupině údaje o jeho poloze.
Areál nemocnice u Sv. Anny
Zatím jsme zde nalezli dva kryty, které by svým vzhledem mohly patřit mezi "vajíčkové" kryty. Oba jsou uzamčené a využívané zřejmě jako sklady. Konfigurací vstupu s přímým schodištěm připomínají poněkud kryty na Kraví Hoře (viz níže). Zde je první kryt. U vchodu má rozvaděč na elektřinu, na stropě jsou úzké větrací trubkové "komínky".
Takto vypadá druhý nalezený kryt zvenčí. Na vchodové zdi má zábradlí, na stropnici pak mohutnější obezděné větrací "komínky" které vypadají podobně jako u pozorovatelen typu "kostka" (Brno- Husovice, Blansko...). Pokud o těchto objektech víte něco bližšího, napište mi prosím.
Kraví Hora - areál MU
Na okraji areálu Masarykovy univerzity u dvou hřišť se nachází trojice zajímavých "vajíčkových" krytů. Vedle krytů jsou řady budov, které údajně částečně pochází z doby okupace, kdy bylo na Kraví Hoře německé cvičiště.
Všechny mají vchod s přímým schodištěm, mohutnými zárubními zdmi a chodbou zalomenou doleva. Na konci krytů jsou nouzové výlezy.
Nejspodnější kryt má zachovanou unikátní betonovou pozorovatelnu se 4 průzory připomínající tvarem "einmammna". Je v malé odbočcce doprava na konci krytu. Zajímavé je, že stropnice je téměř úplně oddělená od stěn pozorovatelny.
Nouzový výlez se nachází v čele chodby krytu. Je zakrytý deskou a zasypaný hlínou. Na stropě krytu jsou dva betonové komínky.
Prostřední kryt je identický se spodním, pozorovatelna je v hlavní chodbě krytu zazděna a na povrchu okraji hřiště jsou vidět jen zbytky betonu. Na dveřích je zašlý ale čitelný nápis: „Sklad hořlavin! Zákaz kouření a manipulace s otevřeným světlem!“.
Horní kryt byl zřejmě využíván jako sklad chemikálií, obsahuje množství různě popsaných skleněných lahví. Chodby krytu je zazděná cihlovou příčkou a na povrchu není ani stopy po pozorovatelně a nouzovém výlezu.
Zahrady pod Špilberkem
Další "vajíčkový kryt" byl nalezen v zahradách za ulicí Údolní. Je půdorysně podobný krytu na ulici Trnitá (viz níže). nachází se jen několik m od domu v částečně zpustlé zahradě.
Vstupuje se po krátkém schodišti směrem do nitra kopce. Za vetchými dřevěnými dveřmi následuje zalomení doleva, přímo naproti vchodu je u země zajímavý skružovitý otvor o průměru 80 cm neznámého určení.
Vlevo za dřevěnými dveřmi následuje 8 m dlouhá vajíčková chodba s tradičním nepořádkem a nouzovým výlezem. Ten je nahoře na povrchu opatřen betonovou kostkou, otvor pro výlez je částečně zazděn cihlami.
Tento kryt objevil R. Soudek a poskytl naší skupině údaje o jeho poloze.
Ulice Vlhká
Těsně u viaduktu na ulici Vlhké se nachází zbytky "vajíčkového krytu" z doby okupace. Při pohledu na viadukt směrem od Křenové ulice je vpravo ve dvoře vidět zbytek vchodové zdi a na okraji trávníku i zbytek nouzového výlezu.
Dále kryt pokračoval pod silnicí a na druhé straně jsou nepatrné zbytky vidět na pozemku autoškoly (na fotografii v místě vchodu stojí nákladní automobil).
Kraví Hora - u hvězdárny
Cca 150 m jižně od budovy hvězdárny Mikuláše Koperníka se u cesty nachází cihlová stavba s betonovou stropnicí. Má v čelní stěně dvoje dveře. Mezi nimi je z betonu vytvarováno průzor o délce 80 cm. Jedná o pozorovací objekt, ze kterého pokračuje 7m dlouhá rovná chodba krytu s "vajíčkovým profilem". Na bocích krytu jsou známé betonové výstupky na ukotvení lavic.
Stavba je zasypána zeminou, ovšem za "kopečkem" naznačujícím její obrysy je v terénu malá plošinka se zbytkem "komínku", jaký známe z pozorovatelen. Podle neověřených informací se jednalo o pozorovací objekt u dopadové plochy pro výcvik hodu ručním granátem. Měl být za okupace součástí výcvikového prostoru SS na Kraví Hoře. Jiné zdroje hovoří o cvičném protileteckém krytu. Níže vidíte plán půdorysu krytu a řez. Autorem obou kreseb je T. Benda.
Ulice Václavská (u zastávky)
Přímo v areálu zahrádky restaurace kousíček od zastávky šaliny se nachází vchod do válečného protileteckého krytu "vajíčkového" typu. Z jedné strany vedou ke vchodu schody, z druhé šikmá betonová rampa. Kolem vchodu byl při prvním průzkumu dřevěný plůtek.
Při naší druhé návštěvě byl plůtek již odstraněn (zřejmě se jedná o sezónní opatření, aby do krytu nespadli společensky unavení návštěvníci přilehlé restaurace).
Kryt je až na zazděný konec velmi dobře zachovalý. Vstup je dvojími dřevěnými dveřmi. Chodby mají světlost 2 m, na podlaze jsou betonové prahy, na nichž ležely dřevěné podlahové rošty. V chodbách jsou místy lavice na dřevěných "nohách". Ty spočívají na betonovém stupni cca 45 cm nad podlahou. Na zemi jsou místy původní dřevěné rošty. Na stropě jsou místy zbytky novější elektroinstalace, zejména kabely, konzoly a vypínače. Samozřejmostí jsou i v tomto krytu různé výtvarné pokusy na stěnách provedené sprejery (zde s vyhraněně erotickým motivem).
Na konci krytu chodba končí toaletami s dřevěnými dvojdveřmi do latrín. Ty se v krytech zachovaly jen velmi vzácně.
Doprava vede chodbička, která končí po několika metrech. Doleva vedou dřevěné dveře, u nichž se zachoval původní pákový mechanismus jejich zavírání. Za dveřmi je cihlová zde se původně šlo k druhému vchodu do krytu, který je zasypaný (viz níže). Zasypány jsou i oba nouzové výlezy. Druhý východ z krytu je zasypaný cca 25 m od prvního. Na povrchu jsou dobře patrné betonové zdi.
Ulice Výšina
Na okraji lesa nad ulicí Veslařskou se nachází zajímavý protiletecký kryt vajíčkového typu. Na povrchu je patrný vchod s masivními dřevěnými dveřmi (v době naší návštěvy ležely na zemi) a ve svahu o několik m výše pak nouzový výlez. Dveře ležely v době naší návštěvy na zemi.
Kryt má půdorys písmene I s chodem na jednom konci. Celková délka hlavní chodby je cca 15 m. Zajímavý je použitý materiál: do výše 120 cm od podlahy jsou stěny z betonových prefabrikátů, pak pokračuje cihlová klenba, která je v zadní části krytu natřená vápnem na bílo a tvoří krásné lunety. Zde také chodba končí čelbou a harampádím. Zdá se, že kryt měl pokračovat ještě hlouběji do masívu, ale stavba nebyla dokončena.
Zmíněný nouzák je z krytu přístupný plechovými dveřmi, následuje cca 8 m vysoká šachta s kramlemi, nahoře pro jistotu propletená ostnatým drátem. Zcela nahoře je pak výlez s mříží... V blízkosti nouzáku ústí na povrch také komínek (?) o průměru 20 cm.
Ulice Slaměníkova
Poblíž západního východu z mrtvého podchodu na maloměřickém nádraží se nachází nouzový betonový kryt (někteří kolegové bunkrologové pro něj vymysleli přiléhavý název "hrobka"). Má tvar stříšky o výšce 80 cm se dvěma protilehlými vlezy (částečně zazděnými). Uvnitř je šachtička s kramlemi a válcová místnůstka o průměru 2 m.
3 typově stejné objekty jsou zarostlé v křoví za ubytovnou na ulici Hády. Přístup k nim je možný po cestě hned za ubytovnou mírně do kopce. Po cca 50 m je vpravo naproti rodinným domkům husté křoví s objekty. Níže vidíte plán krytu. Autorem je T. Benda.
Ulice Úvoz
1. 4. 2004 jsem v rámci dne otevřených dveří prozkoumal podzemní prostory na Kraví Hoře. Vchod se nachází na ulici Úvoz hned vedle základní školy. Jedná se o protiletecké kryty proražené na popud brněnských Němců z okolí na konci 2. světové války. V té době měly podobu štol s výdřevou. Po válce byly štoly českými firmami vybetonovány a plánovalo se zde vybudování kompletně vybaveného krytu CO. K tomu ale nedošlo a tak jsou v podzemí pouze prázdné chodby z prefabrikátů. Šířka chodeb je kolem 2 m, výška cca 3 m. Nad křižovatkami jsou větrací průduchy vedoucí na povrch. Na několika místech jsou u stropu patrné zbytky uchycení kabelů. V průsečících chodeb jsou místy pěkné lunety. Pod Kraví horou je údajně ještě jeden kryt s vchodem z ulice Grohovy. Je však poničený a zasypaný.
Stránská skála
Na Stránské skále v Brně byla od roku 1943 budována podzemní továrna jako reakce na zničení blízkého nadzemního komplexu Flugmotoren Werke Ostmark spojeneckými nálety (především po ničivém náletu 25. 8. 1944). Ve starých lomech i na temeni kopce je několik objektů. Označili jsme je písmeny A až G.
Objekty A a B se nachází na temeni Stránské skály. Jedná se o sklad trhavin pro horní lom (objekt A) a sklípek na rozbušky (objekt B). Objekty jsou od sebe vzdáleny cca 20 m. Sklad má jednoduchý půdorys ve tvaru písmene L, stěny z kamene a stropnici z betonu. Sklípek měl původně dvířka, která již dávno vzala za své. Je v něm prostor cca 70 x 50 cm.
Objekt C se nachází na líšeňské straně kopce poblíž vodojemu. Jedná se o objekt neznámého určení. Vchod je v malé úžlabince na dně bývalého lomu. Uvnitř nic není, až na konci chodeb je změť drátů neznámého stáří.
Objekt D se nachází cca o 100 m blíže k městu. Před vchodem je ochranná kamenná stěna, která měla chránit osazenstvo krytu před účinky tlakové vlny při zásahu okolí. Za vchodem je chodba zalomená a vpravo je nouzový východ s částečně prokopanou zdí. Zvenku má tento nouzový východ zastřešení a zalomenou chodbičku.
Mezi objekty D a E jsou na volném prostranství zbytky betonových patek. Mohlo by se jednat například o pozůstatky trafostanice, ale to je jen naše hypotéza.
Objekt E je hlavní objekt německé podzemní továrny. Do masívu vede velký vjezd 5 x 5 m a dále pokračují chodby výlomem ve skále. Místy jsou ve stropě rozvaděče pro jednotlivé stroje. Továrnu se nepodařilo dokončit, pouze v úseku dlouhém 57 m byla vybetonována podlaha pro výrobní stroje (údajně okupanti stihli namontovat jen cca 10 kusů). V několika místech jsou cihlové příčky se zárubněmi dveří. Na konci nejdelší chodby je zeď protiatomového krytu s bytelnými dveřmi (viz níže). Taky na stěnách jsou hotové poklady - co říkáte na tuto jeskynní malbu.Nazvali jsme kvůli ní Stránskou skálu "Moravskou Altamirou". Po válce se v ražení štol nepokračovalo.
Objekt F je protiatomový kryt vybudovaný v části podzemních štol bývalé podzemní továrny. V padesátých letech obsadily tuto část podzemního komplexu československá armáda a začala zde budovat protiatomový kryt. Před dokončením stavbu převzal tehdejší závod ZKL, který stavbu dokončil a vybavil jako velitelské stanoviště civilní obrany. Vchod do krytu je na dně lomu v betonové čelní stěna s několika výstupy ventilace. Poblíže je na stěně pamětní deska oběti nějakého neštěstí - "Vlastičce".
Hned vedle vstupu do objektu F je objekt G - zbytky německých krytů s vejčitým profilem (viz kryt na Hádech níže). Chodba prvního má tvar písmena L a vede jen asi 5 m. Druhý kryt je zasypán ve stěně valu po stranách příjezdové cesty k objektu F. Ještě o pár metrů dále k městu je v zemi uzavřený poklop šachty do krasových jeskyní neupravovaných Němci.
Ulice Hády
Kryt se nachází cca 100 m od točny autobusu směrem do kopce po pravé straně. Vpravo pod silnicí je stará pískovna či hliniště (v současnosti je tam skládka suti) a v její severní stěně byl kryt vylámán. Jedná se o vajíčkový typ se dvěma vchody a dvěma nouzovými výlezy. Stěny nejsou z prefabrikátů, ale z kompaktního a poměrně kvalitního betonu. U spodního vchodu je odpadky zasypána celá jedna strana schodiště. Dovnitř se dá dostat plechovými dveřmi. Hned naproti vchodu je ve skále atypický cihlami vyzděný výklenek s dřevěnou skříňkou. V Kuřimi byly v některých takových výklencích umístěny toalety...
Chodba pokračuje dál klasickým zalomeným způsobem. Cca po 50 m (délka se dá těžko odhadnout kvůli složitému půdorysu) se chodba lomí doprava. Vlevo je v podlaze zasypaná čtvercová šachta. Hned vedle ní je kovový žebřík do nouzového výlezu. Pak následují dvě kramle. Po vyšplhání cca 3 m je vidět krásně zachovalou štolu čtvercového průřezu o straně cca 80 cm a po cca 8 m je vidět otvor vyústění na denní světlo.
V chodbě v tomto místě začíná být podlaha podmáčená a po pár m je na podlaze 5 - 10 cm vody. Vpravo je další šachta s žebříkem, tentokrát ale nahoře štola končí zdí. Chodba pokračuje zatopenou částí, kde někdo položil na podlahu podlážky z lešení. Po cca 25 m kryt končí pravostranným vyústěním do vchodového schodiště. Naproti vchodu (vlevo) chodba pokračuje výlomem ve značně navětralém granodioritu brněnského masívu. Místy jsou zde jakési vápencové náteky. Rozpuštěný vápenec musí pocházet z nějakého betonu v nadloží (nebo z betonových stěn krytu), na granodioritu se sintr nevytváří. Dále je chodba zatopená a strop se zde postupně snižuje. Co je dál, nevím. Je možné, že se jednalo o plánované pokračování krytu.
Horní vchod do krytu je zazděný příčkou, ale je zde samozřejmě otvor na prolezení. Druhé rameno schodiště je podobně jako u dolního vchodu zasypané. Po vylezení se ocitneme přímo u plotu skládky suti, pár metrů pod silnicí. Z vnitřního vybavení se nezachovalo nic, jen skobovité úchyty na kabely na stropnici. Na několika místech jsou zachovány původní dřevěné zárubně dveří. Jsou celé ztrouchnivělé a prolezlé červotočem. Celkově se jedná o velice zachovalý kryt, novinkou oproti podobným kuřimským typům jsou zmíněné nouzové výlezy dané umístěním krytu ve svahu (v Kuřimi jsou výlezy vlastně jen otvory ve stropě).
Prameny:
Archiv J. Ambrose
Archiv R. Soudka
Archiv j. Goláně (puška Manlicher)
Stránská skála, výjimečná lokalita. vydalo MZM a sdružení Rezekvítek, 2001
Svoboda, A.: Brněnské podzemí - kniha druhá, R - atelier, s.r.o., Brno
http://www.fortifikace.net/ii_sv_v_luftschutz_splitterschutzelle.html