Drásov – Bučkův Mlýn
Drasov – Buckuv Mlyn Mill
Summary:The article describes old water mill facility near the Drasov village. Being a place with interesting history, today the building is severly damaged and abandonned. Water turbine has been removed, the mill machinery is corroded as the roof is half-missing...
Obyčejné místo s neobyčejnou historiií - tak by se dal označit dnes již zaniklý Bučkův mlýn v Drásově. Od svého založení byl spojen s cisterciáckým klášterem Porta Coeli v Překlášteří u Tišnova, do jehož majetku patřil spolu s hospodářským dvorem ve Všechovicích. Na všechovickém objektu (čp. 14) je dodnes kamenná deska s iniciálami abatyše kláštera Benigny z Deblína a letopočtem 1721. Mlýn je zbudován na úpatí pahorku cca 500 m vzdušnou čarou od obce Malhostovice, leží však na katastru obce Drásov. Na letecké fotografii je v dolní části snímku vidět budova mlýna (červená střecha nejvíce vpravo) a od ní směrem k severu vybíhá zarostlý příkop, který je pozůstatkem bývalého vodního náhonu. Ten bral vodu z říčky Lubě (její meandrující zarostlé koryto je vidět poněkud vpravo) a poháněl pravděpodobně vodní kolo a později turbínu.
Samotný mlýn je dvoupatrová podsklepená stavba jednoduché dispozice se šikmou sedlovou střechou. Takto vypadal mlýn ve 30. letech minulého století. Na prvním snímku je zcela vlevo u budovy mlýna vidět konec vodního náhonu.
Ve 30. letech minulého století žila ve mlýně rodina Bučkových. Pohon mlýnských stolic v té době již obstarávala turbína instalovaná v malém přístavku na východní straně budovy mlýna. Vodní náhon skýtal dětem i dospělým příležitost ke koupání, jak je patrno z dobových fotografií.
Zajímavé byly osudy Bučkova mlýna a okolí v době okupace. Ve mlýně a přilehlých budovách byla ubytována "posádka" 4 mužů, kteří si na pahorku nad mlýnem postavili ze dřeva pozorovatelnu. Zřejmě jim sloužila ke sledování přeletu nepřátelských letadel.
Vypadala jako chata, do prvního patra se šlo po schodech. Nahoře byla z oken postavena jakási kupole, ve které v každou denní i noční hodinu seděl některý z vojáků a pozoroval oblohu. Díky těm oknům viděli vojáci celé nebe. Měli tam také nějaké přístroje. Občas nás děti nahoru brávali a my jsme se s nimi dívali nahoru. (pí Bučková)
Vojáci Wehrmachtu ubytovaní ve mlýně byli většinou starší Rakušané z Vídně a okolí. Nebyli nijak nadšení svou válečnou kariérou a svorně se těšili na konec války. Tři z nich jdou vidět na následujících fotografiích. Mezi vojáky byl i brněnský Němec jménem Mrázek. Z Brna za ním jezdila na návštěvy jeho žena s tehdy 4letým synem. Po válce přišel několikrát do mlýna v civilu a na základě dobrozdání od rodiny Bučkových mohl zůstat v Brně, kde jeho rodina bydlela na ulici Veveří. Na vzácně zachované fotografii je vidět Mrázek se svou ženou, synem a dětmi z mlýna na okraji mlýnského náhonu.
Koncem války se situace ve mlýně radikálně změnila. Jedné březnové noci skupinka vojáků zapálila pozorovatelnu a urychleně odjela.
Jednou ráno jsme se probudili a oni byli pryč. Viděli jsme dým na kopci, vyběhli jsme tam a všechno bylo shořelé a rozbité. Zachránili jsme jen pár dřevěných desek, jinak vše shořelo. (pí. Bučková)
Do mlýna přijela skupina frontových vojáků, v klenutém sklepě pod mlýnicí měli štáb se spojaři. Na stropě sklepa jsou dodnes viditelné podivné obrazce soustředných a navzájem se protínajících kružnic vyškrabané do omítky. Těžko lze říci, zda měly nějaký význam nebo zda si jen některý z vojáků krátil dlouhou chvíli. Vojákům velel důstojník, který jako jediný měl koně, ostatní chodili pěšky.
V posledním dubnovém týdnu odešla i tato skupina vojáků a válka se definitivně chýlila ke konci. Obyvatelé mlýna ještě pozorovali probíhající letecké útoky, kdy ruská letadla nalétávala na postavení flaku u Malhostovic, Čebína a Kuřimi. Potom již přišly první mírové dny. Po válce mlýn fungoval až do roku 1951, kdy se válce jeho stolic navždy zastavily. Stalo se tak po vydání výnosu č.j.31.037/51-243 ze dne 1.10.1951, kterým se zastavoval provoz všech mlýnů, kterých není potřeba k zásobování obyvatelstva, protože jak se pravilo ve zdůvodnění:
"K zásobování obyvatelstva není malých mlýnů více třeba, protože výrobní kapacita mlýnů socialistického sektoru je pro tyto účely dostatečně zajištěna. Vydaný výměr je konečný. Ultimátum k provedení - do 31.12.1951".
Od té doby již mlýn pouze chátral. Dnes má narušenou statiku, částečně propadlou střechu a oprýskané zdi. Na třetím snímku je vidět v pravé části konec náhonu a přístavek pro turbínu. Turbína byla odvezena, zůstalo jen přívodní potrubí, kolo uzavíracího ventilu a prázdný přístavek. V klenutých obytných místnostech mlýna je vlhko, deřevěné prvky jsou zamořeny houbou.
Ve mlýnici jsou dosud instalovány mlecí stolice a výsypky. Většina z nich je ve zbědovaném stavu. Na stolicích jsou štítky výrobce "ANT. JEŘÁBEK továrna na mlýnské stroje Velké Meziříčí". Jedna ze stolic se prohnilou podlahou propadla do dolního patra.
Z krásného mlýnského náhonu zbyla jen zarostlá mez, těsně u budovy mlýna jsou vidět betonové zídky, které byly zachyceny i na fotografiích výše. Skoro se nechce věřit tomu, že se zde kdysi koupaly děti...
Za povídání o této zajímavé stavbě a její historii děkuji J. Kučerovi a jeho paní. Za informace o mlýně a poskytnutí některých fotografií děkuji A. Baďurovi.
Prameny:
Archiv J. Kučery