Úvod | Historické cihlářství | Dopravní stavby | Kryty | Letadla | Opevnění | Ostatní | Pozorovatelny | Voj. technika | Odkazy | Napsali o nás | REGIONALIA | Kontakt


 Homepage | Historic Brickmaking  | Traffic Structures | Shelters | Aircraft | Fortifications | Miscellaneous | Lookouts | Military Stuff | Links | News Articles | Contact


Ostatní: Plánovaná zbrojní továrna v Jestřebí

Miscellaneous: Projected Weapon Production Facility in Jestrebi


Summary:The article describes planned weapon production facility near Jestrebi. Several preliminary adits have been dug into the hill slope. Today, the building site is completely different with just  two circular adits to be found on the hillside. Due to poor rock quality, the facility was later built in Stranska skala in Brno.  


U silnice vedoucí z Jestřebí do Černé Hory se zvedá po pravé straně kopec zvaný Hora. Je tvořen křídovými usazeninami stupně cenoman/turon, převážně opukového typu. Tyto horniny obsahují hojné zkameněliny měkkýšů, například mlžů Inoceramus labiatus. Celý kopec je zbrázděn hlubokými roklemi s výchozy křídových hornin. Na temeni je plošina, takže Hora při troše fantazie připomíná stolovou horu.

Za druhé světové války zde nacisté chtěli vybudovat podzemní továrnu na letecké komponenty (podle neověřených informací součástek střel V2). Historie tohoto nerealizovaného záměru je svázána se zbrojními podniky v Kuřimi a na Stránské skále. Investorem byla německá zbrojařská firma Klöckner, která měla v nedaleké Kuřimi  výrobu leteckých motorů.

Kuřimský podnik, v dobových materiálech označovaný jako Waffenwerke V Gurein, začal být budován na podzim roku 1941 v rámci tzv. Göringova „leteckého programu“. Obráběcí stroje, které zde byly vyráběny, se uplatnily především při výrobě leteckých motorů. Nedostatek stavebního materiálu však zbrzdil tempo výstavby závodu, který zahájil omezený provoz až v roce 1944. V roce 1943 kuřimská Zbrojovka přišla o dvě ze svých hal, které musela na přimý Göringův pokyn pronajmout hamburské společnosti Klöckner Flugmotorenbau. Tato německá firma přesunula svou výrobu na území Moravy po zničujícím náletu RAF, který postihl známé hanzovní město v noci z 27. 8. na 28. 7. 1943.

Pro firmu Klöckner Flugmotorenbau pracoval německý stavební podnikatel ing. Othmar Christen, stavební mistr z Brna z Veselé ulice č. 37 a český stavební podnikatel Svoboda z Brna, jehož stavební firma se nacházela proti botanické zahradě. Obě tyto firmy prováděly rozšiřování zbrojního závodu v Kuřimě  a byly pověřeny vybudováním zbrojního závodu v Jestřebí. První pracovníci se objevili v Jestřebí na jaře 1944 a 6. května začali provádět vrty do jestřebské Hory za účelem geologického průzkumu. Celkem bylo provedeno asi 35 vrtů a vzorky zeminy a hornin byly odesílány na vyhodnocení do Brna. V první polovině července začal se stavět na poli vedle stolařské dílny Jana Trávníčka u č.p. 106 dřevěný barák, které se tehdy vyráběly na pile v Rájci. Byly to kanceláře pro uvedené stavební firmy. (B. Tříska)

Plánovalo se postavení vodovodu pro 10 000 dělníků a odbočka elektrického vedení o vysokém napětí od hlavního vedení v Černé Hoře. Stejně tak bylo nutné postavit transformátor, aby byl k dispozici proud pro pohon strojů. Počítalo se i s železniční přípojkou z Rájce a stavbou silnice z Černé Hory, kde mělo být vyřešeno napojení na budovanou exteritoriální dálnici Vídeň - Wroclav. U Doubravice měla stát baráková kolonie pro zaměstnance závodu.

V krátké době mělo být vybudováno velké dílo. Započalo se současně s budováním jak ze strany východní, tak i jižní se vstupními štolami do nitra Hory. Ze strany jižní  začalo se kopat na sousedním poli po pravé straně zámečnické dílny bratří Valíčků, č.p. 189. Byla zde vyhloubena klenutá pažená štola o šířce asi 2 metry a výšce 2,5 metru do hloubky asi 40 metrů. Vytěžený materiál byl vyvážen ven z této štoly na toto pole a zde byl planýrován. (B. Tříska)

Na vzácných fotografiích pořízených  v květnu 1945 je vidět rumunské dělo (obec byla rumunskými jednotkami osvobozena) odstavené v poli. Na polích vpravo od zámečnické dílny je vidět vyvážka ze štoly vrtané do jižního úbočí Hory.

Místo tohoto díla je dnes v zahradě rodinného domu (na fotografii s rovnou střechou). Po druhé světové válce byl ve svahu propadlý vstup do štoly s narušenou a částečně rozkradenou výdřevou. Po čase se majitelé pozemku rozhodli vchod zasypat a upravit i hromady vytěženého materiálu. Dnes stojí pod bývalým vchodem chata a v místě vchodu je stěna z betonových zatravňovacích tvárnic. Na 3. fotografii je majitel pozemku v místě bývalého vchodu do štoly. Zbytek haldy je vidět i na sousedním pozemku (4. fotografie).

Uvažovalo se s postavením mostu přes potok Býkovku a postupně měla být zavezena vytěženým materiálem celá luka, která se táhla od Jestřebí až k Bořitovu. Rovněž z této jižní strany začaly již pracovat a vrtat do skály nad Velíčkovou zámečnickou dílnou 2 těžké vrtací stroje, vybavené asi každý asi deseti motory, které se pohybovaly velmi pomalu na ocelových pásech. Byly sem dopraveny drahou od firmy Baťa Zlín a jen přeprava po silnici z nádraží do tohoto prostoru trvala celé dva dny, ve dne i v noci. Skřípot vrtacích talířů bylo slyšet po celý den velmi daleko. Celkem byly vyvrtány vedle sebe 2 otvory o průměru asi 150 cm, do hloubky 2 metrů. Jednalo se o zkušební vrty. Vrtání těchto otvorů se však nedařilo, nože vrtacího talíře se musely velmi často brousit, neboť kámen opuka se nedrolil, ale víceméně mazal a otupoval hodně nože. (B. Tříska)

Na jihozápadní straně Hory jsou dodnes malé opukové lomy. Právě zde zkoušeli dělníci vrtat zkušební štoly a ve skále dodnes zůstaly oba výše popsané otvory. Je v nich krásně vidět postup ražení, stopy po nástrojích i praskliny v nekompaktní opukové hornině. V obou otvorech jsou dnes samozřejmě navezeny odpadky a jiný nepořádek.

Na vzácných fotografiích z poválečného období je vidět jeden z vrtacích strojů ponechaných na místě u nedokončeného díla a tehdejší podoba obou výše popsaných otvorů.

Z východní strany od nádraží byla vyprojektována ve směru od železničního stavědla železniční vlečka, která měla vést do nitra Hory a měla pojmout celý nákladní vlak. Na úpatí Hory naproti železničnímu stavědlu začínal se realizovat tento projekt a začaly se hloubit vedle sebe 2 velké štoly, které již sahaly do hloubky 60 metrů. Materiál z těchto štol byl vyvážen na úzkokolejné dráze na sklopných ocelových vozících a byl sypán poblíž těchto štol. I zde měla být celá louka zavezena vytěženým materiálem. Hloubení štol se provádělo ručně, pomocí krumpáčů a lopat. Nad štolami poněkud málo vpravo u polní cesty do Doubravice na kraji meze od Jestřebí byla hloubena pomocná štola, v níž se vyskytoval pěkný žlutý křemičitý písek.

Na nádraží docházel stále nový a nový stavební a instalační materiál jako sloupy pro rozvody elektrické energie, zemní elektrické kabely, litinové spojky k těmto kabelům, vodoinstalační materiál a menší transformátory, které byly ukládány v dřevěném skladě na sokolském cvičišti u restaurace Kubeš u nádraží. Práce, které se velmi rychle rozbíhaly, byly však brzděny neúnosností zeminy, která se propadávala a zavalovala hlavně štoly budované od železniční tratě. Ve štole ze strany jižní bylo pak zjištěno, že opukový kámen je nesourodý a hrozilo nebezpečí sesutí opukové horniny. Při zjištění těchto nepředvídaných překážek byly tyto nahlášeny vedení stavebních firem do Brna. Do Jestřebí přijelo několik aut stavebních odborníků ve vojenských německých důstojnických uniformách, kteří asi v polovině září vydali rozkaz veškeré práce zastavit. Dělníci, kteří zde pracovali, byli z velké části do 3 dnů přemístěni k Líšni u Brna, kde ve Stránské skále se pak začalo s podobnou stavbou v jurských vápencích. Malý zbytek dělníků co zůstal v Jestřebí, pak rozebíral a likvidoval spolu s pracovníky kárného tábora z Mladkova postavené dřevěné baráky, které se odvážely na nákladních autech pravděpodobně k Líšni. Až do osvobození zůstaly nad Valíčkovou dílnou neporušené dva těžké vrtací stroje, které zde ještě několik let po válce pomalu rezivěly. Nebyly odvezeny ani menší transformátory uskladněné v dřevěném skladišti na sokolském cvičišti a některé další materiály.(B. Tříska)

Na následující vzácné fotografii ze září 1944 je demolice dřevěného baráku stavebních firem (světlý objekt ve středu fotografie), který stával vedle stolařské dílny Jana Trávníčka č. p. 106 v Jestřebí. Poslední snímek ukazuje členy Sokola, jak vyváží z baráku na sokolském cvičišti konvektory určené původně pro zbrojní továrnu.

Tento článek by nemohl vzniknout bez obětavé pomocí kronikáře z Jestřebí, pana B. Třísky (na další fotografii).


Prameny:
Archiv B. Třísky, rukopis Podzemní zbrojní závod v Jestřebí

Archiv p. Graciase

Archiv RNDr. V. Nechuty

http://is.muni.cz/th/40313/ff_m/Diplomova_prace_z_historie_I.doc



Creative Commons License This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.


WEBARCHIV Podporujeme archiv českého webu - zachování zajímavých informací pro další generace.