Úvod | Historické cihlářství | Dopravní stavby | Kryty | Letadla | Opevnění | Ostatní | Pozorovatelny | Voj. technika | Odkazy | Napsali o nás | REGIONALIA | Kontakt


 Homepage | Historic Brickmaking  | Traffic Structures | Shelters | Aircraft | Fortifications | Miscellaneous | Lookouts | Military Stuff | Links | News Articles | Contact


Letadla: Voděrady - sestřelený letoun I.A.R 39

Aircraft: Voderady - Shot Down I.A.R 39


Summary: The presented article deals with Romanian I.A.R. 39 aircraft shot down at very end of the WWII close to the Voderady village. The aircraft had been attacking German convoy. The pilot died in the crash and his plane was severly damaged. Today, only a single part of the machine can be found in a private collection: engine magneto made by Bosch.


Na samém konci války bylo u státní silnice Brno - Svitavy v okolí Skalice nad Svitavou a Voděrad shromážděno množství německých jednotek, které se chaoticky snažily dostat co nejdále od rychle postupující Rudé armády. Snažili se jet směrem k Lysicím a dál na vysočinu. Dvojice chlapců z Voděrad postávala 8. 5. 1945 kolem sedmnácté hodiny odpoledne u silnice a sledovala ústup Němců. U jednoho automobilu stála skupinka německých vojáků, kteří hovořili dobře česky. V autě byly z rádia slyšet zprávy z bojující Prahy.

Stáli jsme kousek odtud a slyšeli jsme, jak v rádiu hlásili, že z Vinohrad směrem k Václavskému náměstí sanitní vůz a že se zakazuje po něm střílet. (M. Meduna)

Nad celou oblastí kroužily tři průzkumné rumunské dvouplošníky, které sledovaly ústup německé armády.Podle archivních pramenů se jednalo o lehké víceúčelové dvouplošníky I.A.R. 39 od samostatného rumunského leteckého sboru (5. sovětské letecké armády). I. A. R. 39 byl lehký víceúčelový dvouplošník rumunské konstrukce a výroby. Trup měl z ocelových trubek, křídla dřevěná, potah plátěný. Posádku tvořili 3 muži. Pohonná jednotka byl hvězdicový motor I. A. R. K. 14-IV C32 o výkonu 870 k. Výzbroj byla 1 pevný kulomet Browning PWU ráže 7, 92 mm a dva pohyblivé kulomety MG 15 ráže 7,99 mm.

Letouny nalétávaly v kruhu nad Krhov, Jabloňany, Skalici nad Svitavou a Voděrady. Při průletu nad státní silnicí střílely z kulometů. Ve Skalici byla u nádraží zakopaná baterie flaku, která na rumunské letouny zahájila palbu. Na letadla stříleli i němečtí pěšáci z ručních zbraní. Ve vzduchu byly vidět a slyšet tmavé výbuchy protiletadlových granátů. Podle jiných pamětníků pálil další flak odněkud od Krhova.

Nejprve jsme si myslili, že z toho vyskakují parašutisti. Na zem začaly dopadat střepiny, tak jsme se schovali pod mostek u silnice a až po chvíli jsme se odvážili zase ven. (M. Meduna)

Při jednom průletu byl jeden z letounů zasažen. První dva stroje letěly blízko sebe, třetí klesal a letěl o hodně pomaleji. Po chvíli se ozval zvuk motoru ve vysokých otáčkách a vzápětí se letoun zřítil prudce k zemi. Je možné, že pilot byl zraněný a v posledním okamžiku spadl na řízení. Letoun narazil do vzrostlé jabloně v aleji u silnice z Drnovic do Skalice, přičemž vrchní část stromu s korunou spadla na zem a kmen se celý vyvrátil. Kousek za silnicí narazil letoun do země. Zbylá letadla se po havárii třetího stroje obrátila a odlétla směrem na jih. Na následujícím obrázku je svědek pádu letadla na místě události.

K místu havárie přiběhli Němečtí vojáci od nedaleké silnice i zmíněná dvojice voděradských mladíků. Šedohnědý trup ležel v poli s rozbitým podvozkem. Hvězdicový motor byl utržený a ležel v poli cca o 50 m dále směrem ke státní silnici.Horní křídlo se utrhlo a leželo rozbité u vraku. Prosklení kabiny se vysypalo, zbyla jen kovová kostra. Na boku letounu a na spodních plochách křídel byly rumunské výsostné znaky (červeno-žluto-modré kruhy). Pilot byl katapultován nárazem ven z letounu a ležel mrtvý na zemi. Byl to mladý muž kolem dvaceti let. Na sobě měl kalhoty a světlou blůzu, byl bez bot jen v ponožkách. Jeho totožnost zůstala neobjasněna. Němci chodili kolem vraku a někteří do ležícího těla kopali.

Byla tam Němka v německé uniformě, ta nám nadávala že jsme "Böhmische Hunde", to je něco jako "čeští psi". Pak mrtvému vzala vojenskou známku a busolu. Nahlédli jsme jí přes rameno, když si známku prohlížela. Na jméno a hodnost, co tam byly napsané, si už nevzpomenu, ale vím, že byl z Bukurešti. (M. Meduna)

Pak Němci odjeli a nechali zbytky letadla i tělo pilota na místě. O něco později 4 voděradští občané (J. Trubák, F. Pokorný a dva další), kteří pád letadla viděli, sehnali koňský povoz a vypravili se pro pilota. Mrtvolu naložili na vůz a odvezli ji do márnice v Drnovicích.

Těsně po osvobození 10. května 1945 odpoledne se v Drnovicích konal pohřeb rumunského pilota. Pohřeb byl velmi slavný a účastnilo se ho mnoho set drnovických i okolních občanů. Smuteční průvod byl doprovázen voděradskými hudebníky - chlapci z Voděrad, pro které to bylo jejich první veřejné vystoupení. V dalších dnech byl vrak letounu postupně rozebrán a odvezen na voze do staré boskovické cihelny. Tam hodili zbytky letounu na hromadu šrotu. V této době ještě bylo v lesích v okolí množství německých vojáků.

Šli jsme těsně po válce večer do lesa a slyšeli jsme klapání ešusů a lžic, jak se ti Němci krmili. Tak jsme radši šli pryč. Tehdy se stávalo, že hlídky s puškami narazily v noci na okraji vesnice na jednotlivé Němce, kteří se pokoušeli dostat na vlastní pěst na Západ nebo do Rakouska.(M. Meduna)

27. 5. 1945 na slavnosti prezidentových narozenin uspořádali členové voděradského svazu mládeže na hřišti u školy karneval se sbírkou. Výtěžek této akce byl věnován na pořízení pomníku na hrob padlého letce. Pomník byl zakoupen, opatřen nápisem s věnováním od svazu mládeže z Voděrad a posléze slavnostně odhalen voděradskou mládeží dne 1. 11. 1945 za veliké účasti občanů voděradských, drnovských a lysických.

Po válce byl na místě havárie vykopán ze země hliníkový list vrtule o délce 1, 5 m. Byl natřený zelenou barvou a v místech, kde byl odřený, prosvítal hliník. Bohužel později skončil ve šrotu.

19. 4. 1951 byly ostatky pilota exhumovány a převezeny na společný hřbitov obětí války v Ořechově, kde bylo v té době zřizováno centrální pohřebiště ruských a rumunských vojáků. Po exhumaci byl pomník na popud Národního výboru ve Voděradech odvezen z drnovického hřbitova zpět do obce, přebroušen, opatřen novým nápisem a nově osazen na návsi, kde je dodnes.

Na dvojitém betonovém soklu o výšce 60 cm se nachází deska z tmavé vyvřeliny o rozměrech 110 x 50 x 20 cm. Má nepravidelné okraje, v levém horním rohu je otvor po vrtačce (?) o průměru 3,5 cm. Pod deskou jsou dva sokly (horní ze světlé žuly, dolní z betonu). Přední strana desky je vyleštěná, v horní části je vysekaný kříž, ve střední části je inverzně vysekaná lipová větvička. Nad a pod větvičkou jsou dosud patrné čepy, které zřejmě sloužily jako úchyty desky s nápisem či jiného prvku. Na pomníku je v současnosti následující text:

PAMÁTCE MRTVÝCH I. SVĚTOVÉ VÁLKY 1914 - 1918
A NEZNÁMÉHO RUMUNSKÉHO LETCE † 9. 5. 1945
SVĚTU MÍR A KONEC BOJŮM VŠEM PRO KRÁSU ŽIVOTA CHCEME ŽÍT, NE UMÍRAT
VĚNUJÍ K 50. VÝROČÍ VZNIKU ČSR OBČANÉ VODĚRAD.
voderady_3.JPG (27913 bytes)

V soukromé sbírce se zachovalo magneto z havarovaného stroje značky Bosch. Údajně ho vymontoval z vraku jeden z místních obyvatel a po celé roky ho schovával na půdě.

Za možnost pořízení fotografií magneta děkuji A. Baďurovi.


Prameny:
Archiv Jiřího Davida, LHS Vyškov
Webové stránky obce Voděrady (www.voderady.cz)
Archiv Vlastimila Schildbergera
Poznámky bývalého kronikáře pana Josefa Štěpánka

Pamětníci:
Fojt Zdenek (nar. 1927, Voděrady)
Záboj Miroslav (nar. 1927, Voděrady)
Topinka Milan (nar. 1932, Voděrady)

Literatura:
Kopečný P. - Schildberger V.: Letecká válka nad Drahanskou vrchovinou, OV ČSPB, Blansko, 1983
Kolektiv autorů: Sojusznicy Luftwaffe, Books International, Warszava, část 1.



Creative Commons License This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.


WEBARCHIV Podporujeme archiv českého webu - zachování zajímavých informací pro další generace.